KONFERENCE
Duševně nemocní jsou handicapovaní mezi handicapovanými
Evropské dny handicapu (EDH) začaly. Dvaadvacátý ročník týdenních aktivit pro odborníky na problematiku osob se znevýhodněním i samotné handicapované uvedla skvěle obsazená konference s názvem Zlepšování podmínek pro osoby s psychiatrickou diagnózou v kontextu EU. V Mamaison Business & Conference – Hotel Imperial Ostrava – se 29. září hovořilo především o potřebě reformy péče o duševně nemocné v České republice.
„Když jsme připravovali Evropské dny handicapu, naplnila nás optimismem zpráva, že při ministerstvu zdravotnictví existuje skupina odborníků připravující reformu psychiatrické péče. Hned vzápětí jsme ale zjistili, že připravované změny nepostupují dopředu. Dnes přijeli lékaři, zástupci neziskových organizací i vzdělávacích institucí, kteří se s námi podělí o své vize a zkušenosti,“ zahájila konferenci ředitelka EDH Olga Rosenbergerová.
Stovka účastníků, mezi nimiž nechyběli specialisté z Itálie, Francie, Belgie a Rumunska, po každém příspěvku velmi živě diskutovala. Otázek, na které nejen v České republice stále hledáme odpovědi, je pořád dost. Velkým problémem je komplexní péče o duševně nemocné, a to i s cílem nabídnout jim adekvátní zaměstnání. „V současné době evidujeme v Moravskoslezském kraji přes 8 600 nezaměstnaných osob se zdravotním postižením, což je asi 10 procent z celkového objemu lidí bez práce. Je potřeba vyvinout maximální úsilí, abychom vytvářeli místa na poli pracovních rehabilitací a podporovali aktivní politiku zaměstnanosti. Zkušenosti můžeme čerpat od zahraničních kolegů,“ řekla Yvona Jungová, ředitelka Úřadu práce v ČR – krajská pobočka Ostrava.
Příspěvek ředitele Psychiatrické nemocnice Bohnice Martina Hollého přiblížil vnímání psychiatricky nemocných lidí a psychiatrů v české společnosti. Zároveň ukázal možnosti a také rizika reformy péče o duševně nemocné. „Psychiatrie to nemá lehké ani na jedné straně svého kontinua. Na lékaře je hleděno skrz prsty a nemocní jsou zvláštní skupinou handicapovaných mezi handicapovanými. Jejich postižení není vidět, má kolísající průběh, často vyvolává dojem simulování a pouhé neochoty přizpůsobit se okolnímu světu,“ konstatoval M. Hollý. Počet osob, které vyhledají pomoc psychiatra, vzrostl v ČR v letech 2000-2012 o 60 procent, síť ambulancí se ale rozrostla jen o 50 procent a vyšetření přibylo pouhých 40 procent. Vytíženost psychiatrických ambulancí je podle M. Hollého asi
160procentní. „Jen polovina osob s psychiatrickou diagnózou bývá hospitalizována na psychiatrických odděleních nemocnic. Systém jim není schopen poskytnout adekvátní léčbu a pomoc. Komplexní řešení je více než nutné. Je potřeba sledovat priority uživatelů psychiatrické péče, směrovat ji do blízkosti možných klientů, zaměřit se nejen na nemoc, ale také léčbu a rehabilitaci. Ke zvýšení kvality života postižených osob je nutná ambulantní péče, psychiatrická oddělení nemocnic, psychiatrické léčebny a centra duševního zdraví.“ Právě ta jsou podle předsedy Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně správnou cestou reformy. Měla by zajišťovat například mobilní služby krizové intervence, dlouhodobou rehabilitační péči, denní služby stacionáře, nízkoprahové
krizové služby a podobně.
Ivan Duškov z Ministerstva zdravotnictví ČR seznámil přítomné s tvorbou strategie reformy psychiatrické péče, na níž participuje 40 odborníků. „Zapojili jsme všechny aktéry, kterých se duševní nemoc týká. Globálním cílem našeho snažení je zvýšení kvality života psychiatricky nemocných osob v oblastech zdravotní péče, zaměstnávání, vzdělávání, života v komunitě, bydlení a mnoha dalších,“ vysvětlil záměr projektu, na kterém ministerští specialisté pracují od září 2012. Momentálně běží první fáze, během níž je zajišťována tvorba standardů a metodik.
O příležitostech a rizicích reformy psychiatrie se zmínil ředitel nevládní organizace FOKUS Praha. „Optimismus, že jsme na tom v psychiatrické péči dobře, není na místě. Od 90. let říkáme, že reforma není třeba, vše prý vcelku funguje. V praxi ale vidíme, že opak je pravdou. V objemu financí na péči o osoby s duševními nemocemi jsme v Evropě na chvostu. Máme k dispozici jen velké nemocnice a léčebny, malou možnost tyto lidi zaměstnávat, chybí bydlení. Riziko rehospitalizace je vysoké. Zásadní je mezirezortní spolupráce. Hovořme proto raději než o psychiatrii o péči o duševní zdraví,“ apeloval Pavel Novák.
Závislostmi na návykových látkách a péčí o uživatele nelegálních drog se zabýval Petr Popov. Primář Kliniky adiktologie 1. LF UK a VNF popsal současný systém a také bariéry v komunitní péči o závislé: „Jde především o společenský problém. Lidé drogově závislí jsou nejméně akceptovatelnými sousedy. Z průzkumů plyne, že nemáme problém bydlet vedle tělesně handicapovaných nebo duševně nemocných osob, ale uživatelé drog jsou pro nás nepřijatelní. Odborníci navíc nepočítají s tím, že závislosti patří do oboru psychiatrie. A nejproblémovější je komunitní péče. Přístup ke službám je v České republice pro psychicky nemocné drogově závislé osoby nedostatečný.“
Vyšší formu chráněné dílny představila Valérie Souchard z Francie. Vedoucí zařízení Guipavas vyzdvihla potřebu najít psychiatricky nemocným lidem pracovní uplatnění. „Od května 2011 provozujeme v Bretani průmyslovou prádelnu, multiservisní dílnu a audiovizuální dílnu. Naši klienti udržují zeleň a provádějí administrativní činnosti. Upravili jsme jim pracovní dobu podle individuálních potřeb. Pro mnohé z nich je zaměstnání u nás odrazovým můstkem pro návrat do běžného pracovního prostředí,“ řekla V. Souchard. Projekt Asociace Les Genêts d’Or stojí na velmi úzké spolupráci s místními podniky a firmami, které nabízejí duševně nemocným lidem pracovní místa. „Vysvětlujeme jim, jaké psychiatrické onemocnění klienti mají, lámeme předsudky a snažíme se zaměstnavatele ujistit, že i nemocný člověk může zastat kvalifikovanou práci,“ shrnula V. Souchard.
Pohled na život psychiatricky nemocného člověka optikou rodiny a společnosti nabídla italská psycholožka Adelia Brioschi. Konstatovala, že o postižené osoby nelze pečovat bez opory ve velkých institucích, ale ani bez podpory rodin: „Nemocí svého člena je totiž postižena celá rodina. Často se stydí, tvoří si vlastní svět, izoluje se a je paralyzována. Je velmi zásadní nabídnout jí podporu, ukázat možnosti a pomoci jí překonat chaos, frustraci a často i vztek.“
Tisková zpráva ke stažení zde.
PR a mediální zastoupení (pr.edh@seznam.cz)
Marie Václavková, +420 733 529 899 / Karolina Čiklová, +420 604 832 036
