WORKSHOP
Workshop Evropských dnů handicapu ukázal, kde jsou největší problémy ve vzdělávání a nedostatky v zaměstnávání handicapovaných lidí
Na zkušenosti a poznatky z konference a semináře letošních Evropských dnů handicapu navázali 10. října během workshopu zástupci italské Cooperativa Sociale CILS Cesena, hosté z francouzských organizací Futura Cooperativa sociale socio-sanitaria onlus a Les Genets d Or a čeští odborníci převážně z Moravskoslezského kraje. Konstruktivní a věcná výměna názorů a příkladů dobré praxe ukázala, jak jsou problémy ve vzdělávání a zaměstnávání postižených
lidí v jednotlivých zemích řešeny, jaká zákonná a systémová opatření jim pomáhají. Setkání se uskutečnilo v rámci projektu Inovační kompendium v systému zaměstnanosti osob se zdravotním postižením v mezinárodním kontextu (IKOZ) a na workshopu byly pregnantně definovány problémy, na které narážejí sociální pracovníci, pedagogové, zaměstnavatelé, samotní handicapovaní, ale také státní instituce a veřejná správa.
„Na jednu stranu máme dlouhodobý nedostatek pracovních míst pro lidi se znevýhodněním, na druhou stranu se potýkáme s neochotou postižených pracovat. Zaměstnavatelům v České republice sice ze zákona vyplývá povinnost handicapované zaměstnat, častěji však volí takzvané náhradní plnění,“ řekla Jarmila Hladilová z Úřadu práce – krajské pobočky v Ostravě.
Kristina Řeháčková z Charity sv. Alexandra, která se zaměřuje na lidi s duševním onemocněním, poukázala na fakt, že některé osoby s 1. stupněm invalidity nemají nárok na důchod, protože nemohou vykázat patřičně dlouhou odpracovanou dobu.
Podle Simony Balážové (manažerka projektu na podporu zaměstnávání handicapovaných) je nedořešen příspěvek, který je poskytován zaměstnavateli, pokud přijme osobu s postižením. Nárok na něj má totiž pouze 6 měsíců. Po jejich uplynutí bývá handicapovaný většinou propuštěn.
Navázat spolupráci s rodinou, aby podporovala handicapovaného člena v docházení do práce, tak jako to praktikují v zahraničí, navrhovala odborná sociální poradkyně Jana Mařinková.
Na malou motivaci hledat si zaměstnání a pravidelně do něj docházet upozornila Monika Jalůvková, sociální pracovnice. „Lidé se znevýhodněním se obávají, že když začnou pracovat, přijdou o důchod,“ uvedla M. Jalůvková.
„Vyhledávat možnosti, jak uplatnit na trhu práce handicapované osoby, je velmi složité. Zaměstnavatelé ve valné většině nechtějí jednat s opatrovníkem handicapovaného, ale s ním samotným nebo s námi. Ztrácejí zájem o zaměstnávání lidí, za které musí některé právní úkony řešit opatrovník,“ řekla Andrea Řeháčková z Čtyřlístku-Centra pro osoby se zdravotním postižením Ostrava.
Francesco Spoto z CILS Cesena řekl: „Naše organizace dostává od města zakázky a klienti je vykonávají jako služby. Takže zákazník nekomunikuje s handicapovaným, ale s námi. Je to oboustranně výhodné a prospěšné.“
Účastníci setkání se věnovali také nutnosti celoživotního vzdělávání handicapovaných. „Měli bychom si uvědomit, že i dospělí lidé se znevýhodněním potřebují kvalitní přípravu na práci,“ shodly se Olga Rosenbergerová, ředitelka Asociace TRIGON a Olga Krejčířová z Ústavu speciálněpedagogických studií Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Podle Krejčířové je největším nešvarem, že handicapovaní mají časovou prodlevu mezi vzděláváním a zařazením do práce. Během této doby ztrácejí mnohdy velmi těžce nabyté pracovní návyky, znalosti i tempo.
„Je třeba myslet na udržitelnost pracovních pozic a apelovat na úřady v tom smyslu, aby zaměstnávaly handicapované v rámci veřejných zakázek, případně si stanovily povinnost poskytnout část konkrétní zakázky formou služby sociálnímu podniku,“ řekla O. Rosenbergerová.
Ambasadorka sociálního podnikání Střední Morava Šárka Dořičáková uvedla, že takovýto závazek si může do směrnic dát kterýkoli úřad. „Například v Praze 12 nebo Mostě to funguje. Zakázku pak nezíská nejlevnější firma, ale místní komunita, která navíc sníží v regionu nezaměstnanost.“
„Podnik nebo firma, která ve Francii nezaměstnává stanovený počet handicapovaných lidí, je sankcionována ve výši 1 500násobku minimální mzdy,“ připomněl Hervé Jean Touffet. Také Itálie má vytvořený podobný systém represí. „Každý rok mají firmy povinnost zaslat úřadům informace o počtu míst pro zaměstnance se znevýhodněním. Pokud je nemají naplněny, platí pokutu 577 euro a dalších 280 euro za každý den,“ potvrdil Guiliano Galassi. Česká republika podle Jarmily Hladilové postupuje podobně, ovšem postihy jsou mnohem nižší – dosahují pouze 60 tisíc korun.
„Nízké sankce pro firmy a také fakt, že finance z těchto pokut se nevracejí zpět do sociálního systému, jako je tomu ve Francii, je skutečně velký problém v České republice,“ shrnula O. Rosenbergerová.
Tisková zpráva ke stažení zde.
PR a mediální zastoupení (pr.edh@seznam.cz)
Marie Václavková, +420 733 529 899 / Karolina Čiklová, +420 604 832 036
