Úterý 8. 10. 2013

Největší rozdíly mezi Českou republikou, USA a Francií jsou v objemu finančních prostředků, které jsou určeny na vzdělávání mentálně postižených

Děti a mládež s mentálním postižením mají stejná práva na vzdělání, ale specifické potřeby

Na programu konference Evropských dnů handicapu 2013 se výměna zkušeností se vzděláváním dětí a mládeže s mentálním postižením neobjevila náhodou. Toto téma je totiž stále mimořádně aktuální. Účastníky celodenního setkání, které se uskutečnilo 8. října v ostravském Hotelu Imperial, seznámili s praxí, postupy a metodami vzdělávání handicapovaných odborníci z Francie, USA a České republiky.

Jak řekl v úvodu Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů, ušla naše země ve vzdělávání dětí s mentálním postižením za posledních 20 let sice ohromný kus cesty, přesto je otázka, co dál, žhavější než v minulých letech. V souvislosti s připravovanou novelizací školského zákona byla nejčastěji používanými slovy na konferenci EDH 2013 integrace a evaluace.

„Přeji si, abychom byli dobře připraveni na dobu, kdy se bude na téma vzdělávání těchto dětí diskutovat v Parlamentu ČR. Závěry z této konference nám bezesporu poskytnou důležité informace a silné argumenty,“ řekla Jaroslava Wenigerová, bývalá poslankyně.

Příspěvek nestorky české speciální pedagogiky Ivy Švarcové „Vzdělávání žáků s těžší mentální retardací“ přednesla Eva Brychnáčová. Shrnula historický vývoj péče o handicapované děti a mimo jiné uvedla: „Do roku 1989 u nás bylo vzdělávání těchto osob minimální, žáci byli v podstatě ze vzdělávání vylučováni.  Od té doby se podařilo dosáhnout výrazného zlepšení.  Ale pokud vejde v platnost novela školského zákona, budeme nuceni mnoho věcí, které velice dobře fungují, zrušit. Chystaná integrace je jistě dobrá věc, ovšem není možné ji uplatňovat plošně.“ 

„Quo vadis, speciální pedagogiko?“ - ptala se ve svém příspěvku speciální pedagožka Marta Teplá. „Současné přešlapování na místě a polemiky, kam se má speciální pedagogika ubírat, mě nenechávají klidnou. Dokumenty a vládní strategie, kterými se naše činnost řídí, jsou protichůdné a vnáší mezi speciální pedagogy zmatek.“ M. Teplá zdůraznila také význam aktivačních center, která by měla pomoci uplatnit nárok na celoživotní vzdělávání handicapovaným osobám. „V současné době jsou ve všech krajích České republiky ověřovány projekty těchto center. Jejich činnost je přizpůsobena žákům s těžkým mentálním postižením a autismem. Nabízejí například kurzy přípravy pokrmů, pěstitelských, chovatelských a technických prací, lidových řemesel nebo obsluhu multimédií. Přála bych si, aby jejich existence byla zahrnuta i v novelách zákonů, které se budou teprve připravovat. Pak by mohla mít podobné zařízení každá základní speciální škola, což by byl pro celoživotní vzdělávání těžce mentálně postižených obrovský přínos,“ řekla M. Teplá s tím, že speciální pedagogika a psychopedie v České republice má podobu rozmělňování celé této oblasti, a to jak ve vzdělávání žáků s mimořádným nadáním, tak i se sociálním znevýhodněním. „Pokud se mají rušit speciální školy, kde získají patřičné vzdělání pedagogové běžných škol, kam se budou tyto děti integrovat? Metody práce s těžce zdravotně postiženými žáky zatím v žádných studijních programech vysokých škol nefigurují,“ uzavřela M. Teplá.

Ředitel brněnské Mateřské školy speciální, Základní školy speciální a Praktické školy Petr Hanák seznámil kolegy s možnostmi vzdělávání žáků s těžším zdravotním postižením. „Samozřejmě je možné vzdělávat těžce mentálně postižené žáky v běžné základní škole, ale dostane se jim v ní potřebného komfortu? Mám na mysli individuální logopedickou péči, hiporehabilitaci, canisterapii, arteterapii, stimulaci snoezelen. Naše škola je schopna takovou nabídku poskytnout,“ uvedl P. Hanák.

„Dotazy, které si kladete v České republice, si klademe i my,“ zahájila svou prezentaci Martine Galliou-Jubil, vedoucí zdravotně-vzdělávacího ústavu pro děti a mládež od 6 do 20 let z Les Genêts d‘ Or ve Francii. „Integrace je výborná věc, ovšem musí být kvalitně připravena,“ řekla M. Galliou-Jubil. Asociace, ve které pracuje, se stará o 1 685 klientů. Poskytuje jim nejen vzdělání a výchovu, ale nabízí mnoho podpůrných služeb, jako je doprovod při sportovních, výtvarných a dalších aktivitách klientů.

O mezinárodní spolupráci při vzdělávání hovořil speciální pedagog Střední školy, Základní školy a Mateřské školy ve Frýdku-Místku Jan Vavřička. Kontakty a výměna zkušeností s příspěvkovou organizací Margaret K. Lewis School v USA jsou oboustranně prospěšné a posouvají obě instituce stále kupředu.

„Budování inkluzivního prostředí – poskytování služeb studentům v rámci obecného vzdělávání“ bylo tématem příspěvku Amandy Felty, speciální pedagožky Amundsen High School z Chicaga (USA). Škola poskytuje vzdělávání 1 400 studentům (přes 200 studentů se specifickým vzděláváním), z velké části ekonomicky znevýhodněným. Služby jsou poskytovány jedním z následujících způsobů: konzultování (student je umístěn do třídy, ale není mu poskytována přímá služba s kantorem speciálního vzdělávání), vyučování se spolupracujícím týmem (studentovi je poskytována služba kantora speciálního vzdělávání v běžné třídě), oddělené třídy (student dostává přímou službu od kantora speciálního vzdělávání ve třídě žáků výlučně se speciálními potřebami) nebo zdroje (škola vypracovává model zdrojů pomoci studentům v rámci umísťování do nejméně omezujících prostředí. Tato třída poskytne studentům, kteří se přemisťují do méně omezujícího prostředí další osobní asistenci během přechodu).

„Když dítě neví, jak číst, učíme ho číst. Když neví, jak plavat, naučíme ho plavat, když neví, jak se chovat – co uděláme? Potrestáme ho, nebo ho to naučíme?“ položila ve svém příspěvku „Podpora pozitivního chování“ řečnickou otázku odbornice z Margaret K. Lewis School Panama City z Floridy (USA) Ruth Crowell. Cílem školy je pomoci studentům učit se dovednosti, zamezit problémům v chování a vyhýbat se trestům. „Na studenta nedohlíží jen jeden učitel, ale celý tým. Místo toho, aby se žák choval negativně, vedeme ho k tomu, jak si říct, co potřebuje,“ vysvětlila speciální pedagožka. Její kolegyně, Rita Carlson, dodala: „Učíme studenty pravidla, která na začátku roku společně vytvoříme. Naším maskotem je orel, symbol volnosti a letu.“

O zkušenosti z práce s handicapovanými dětmi a mládeží ve školní knihovně se podělila knihovnice ze stejné školy v Panama City na Floridě (USA): „Naše mediální centrum slouží nejen studentům, ale také lidem z okolí. Využíváme interaktivní tabule, společné čtení doplněné obrázkovými symboly a pomůckami, dotykové obrazovky i malé televizní studio.“

Video prezentace Bruce Koepa, speciálního pedagoga Margaret K. Lewis School Panama City (USA) konferenci ukončila. Vytváření možností pro využití volného času v rámci komunity připomnělo důležitost běžných pracovních činností, potřebu základních návyků a nutnost zapojení studentů do veřejného života.

„Utvrdili jsme se, že naši práci neděláme špatně. Příliš velké rozdíly mezi námi a Spojenými státy americkými nebo Francií ve vzdělávání handicapovaných dětí není. Největší rozdíl vidím v objemu financí, které jsou této problematice věnovány,“ řekl v bloku diskuzí Jiří Pilař (předseda Asociace speciálních pedagogů) s tím, že to, co nám ale schází, to je týmová mezioborová spolupráce.

„Když jsme před dvaceti lety vyrazili za hranice a objevovali práci s dětmi s postižením, jak ji dělali jinde, byli jsme plni obdivu. Dnes se dívám na české organizace, které se s neskonalým entuziasmem a nadšením věnují postiženým dětem, a musím říci, že vše, co jsme dokázali na poli dnes již komplexní péče o handicapované děti, je naprosto unikátní,“ řekla Jaroslava Wenigerová.

Výstupy konference shrnula moderátorka a dlouholetá speciální pedagožka Eva Sroková: „Konference upozornila na nutnost zpřesnění legislativy a novelizaci vyhlášek vzhledem k požadavkům integrace a inkluze lehce mentálně postižených dětí. Dále na stanovení personálních a materiálních podmínek pro realizaci integrace a inkluze a zpřesnění požadavků podpůrných opatření pro školy hlavního vzdělávacího proudu při integraci. Do přípravy inkluzivního prostředí je potřeba zapojit nejen odborníky a pedagogickou veřejnost, ale také rodiče. A to jak rodiče dětí s handicapem, tak i těch ostatních. Příspěvky zahraničních účastníků poukázaly na nutnost možnosti speciálního vzdělávání více postižených dětí, aby nabídka mezi vzdělávacími programy existovala i nadále a prohluboval se individuální přístup k těmto dětem.“ Společně s J. Wenigerovou je zajedno, že pokud dostanou možnost připomínkovat novely zákonů, budou rozhodně brát názory a stanoviska vycházející z konference v potaz. 

   TZ ke stažení ve formátu .pdf
   Fotogalerie 


Křišťálové kamínky jsou rozdány. Čtyři nositelé tohoto ocenění neskrývali radost a dojetí 

Tak jako nejlepší filmy a herci mají své Oscary, divadlo své Thálie, muzikanti Grammy, svět, jehož zájmem je život, práce i péče a pomoc handicapovaným a znevýhodněným, má své Křišťálové kamínky. Večer 8. října byly ve společenském sále Domu kultury města Ostravy předány už poosmé.

Čtyři nositelé letošních křišťálových cen netajili svou radost i dojetí. „Je to krásný pocit. Moc děkuji. Znamená to pro mě, že co dělám, má smysl. Ale nemohu zapomenout ani na báječné kolegy, bez nich by má práce nebyla tak pohodová. Velmi mě podporují,“ řekla na pódiu Libuše Gajdová, muzikoterapeutka z ostravského Domova na Liščině.

Za náročnou a obětavou práci všem, kteří se lidem s postižením věnují, a také samotným handicapovaným, bouřlivě děkovalo nejen publikum. Mezi gratulanty byli také umělci z Lidové konzervatoře a Múzické školy Ostrava, skupina Teamate, smyčcové kvarteto členů Janáčkovy filharmonie, studenti Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě, kapela Sonic Halo a Trigon Band.

   

Křišťálový kamínek 2013: Osobnosti za dlouhodobou práci a mimořádné výsledky ve prospěch osob s handicapem

ANNA KOLEKOVÁ
Paní Annu Kolekovou postihla před více než deseti lety Parkinsonova choroba, která ji časem připravila o možnost vykonávat své zaměstnání. Tehdy napřela veškeré síly k pomoci ostatním - stejně nemocným lidem - vstoupila do organizace Společnost Parkinson, aktivně pracovala pro ostravský klub jako členka výboru a členka revizní komise.

Díky A. Kolekové se dnes  parkinsonikové intenzivně setkávají na rekondičních pobytech i besedách, předávají si zkušenosti nejen v rámci republiky, ale i s polskými kolegy. Paní Koleková pomáhá také seniorům a s oblibou říká: Není důležité, kolik let člověk žije, důležité je, jak je prožívá.

LIBUŠE GAJDOVÁ
Paní Libuše Gajdová pracuje téměř 15 let v ostravském pobytovém zařízení pro osoby se zdravotním postižením Domov na Liščině. Intenzivně a obětavě se se svými svěřenci věnuje muzikoterapii a multismyslové terapii snoezelen. Velmi oblíbené jsou její hodiny s africkými bubny, na jejichž základech vznikla před šesti lety hudební skupina Rytmy, kterou paní Gajdová vede a úspěšně spolu vystupují v České republice i Polsku. Klienty zapojuje také do aktivit Knihovny města Ostravy – seznamují se s počítači, půjčují si knihy, audiovizuální nahrávky, navštěvují koncerty a výstavy. Poznatky a zkušenosti ochotně předává kolegům a kolegyním na seminářích, které organizuje Domov na Liščině.

Křišťálový kamínek 2013: Osobnosti s handicapem – za mimořádný čin nebo aktivitu

HEŘMAN VOLF
Pan Heřman Volf je sportovec tělem i duší, kterého před sedmi lety potkalo osudové zranění páteře. Díky svému odhodlání, podpoře rodiny a přátel se ke sportu po necelém roce od úrazu vrátil. V letech 2009-2012 uskutečnil na kole cesty do čtyř světových stran, vždy na podporu znevýhodněným lidem a také jako propagaci aktivního života s handicapem. V loňském roce založil občanské sdružení Cesta za snem, pod jehož hlavičkou pořádá akce na podporu dětí s amputacemi. Je autorem myšlenky unikátní čtyřdenní cyklistické non-stop štafety Opel handy cyklo maraton, která podporuje lidi krátce po usednutí na invalidní vozík.

Pan Heřman Volf spolupracuje s neziskovými organizacemi i nemocnicemi v celé republice, přednáší ve školách, rehabilitačních ústavech…  Říká, že každý si po usednutí na vozík musí najít něco, v čem se najde. On se našel v pomoci ostatním.

Křišťálový kamínek 2013: Osobnosti – za dlouhodobé prosazování práv občanů se znevýhodněním v evropském kontextu

LIBUŠE LUDÍKOVÁ
Děkanka Pedagogické fakulty Univerzity Palackého Olomouc Libuše Ludíková se celoživotně a nad rámec svých pracovních povinností vysokoškolského pedagoga aktivně podílí na prosazování práv občanů se znevýhodněním nejen v tuzemsku, ale i v evropském a celosvětovém kontextu. Její přednášky a odborná vystoupení, která realizuje na konferencích a sympoziích v evropských městech, výrazně podporují práva handicapovaných osob, přinášejí nové pohledy a nabízejí prostor pro mezinárodní diskuze. Paní Libuše Ludíková pracuje s vysokou mírou empatie a zaujetí ve vztahu k osobám se zdravotním postižením.

Výtvarná soutěž Jsem občanem Evropy

Odborná komise vybrala z 200 došlých prací 14 kreseb dětí a mládeže do 26 let, z nichž jedna byla společným dílem šesti malých autorů.

Petr Kučera, 17 let, obrázek „Lidé kolem mě“
Jiří Chytil, 8 let, obrázek „Každý je jiný – žijeme v Evropě spolu“
Vlastimil Sýkora, 9 let, obrázek „Moje nožičky“
Petr Mažgut, 25 let, obrázek „Počet obyvatel“
Miroslav Hrabal, 24 let, obrázek „Můj výlet po Evropě“
Adéla Šustrová, 26 let, obrázek „Klauniáda s vlajkami“
Magdaléna Vaňková, 18 let, obrázek „Svět je krásné místo“
Jiří Ježek, 18 let, obrázek „Evropa mýma očima“
Lucie Hřibová, 8 let, obrázek „Evropa miluje koně“
Adéla Harvišová, 11 let, obrázek „Tradice a zvyky Evropy“
Zuzana Jersáková, 23 let, obrázek „Moje město“
David Rüll, 10 let, obrázek „Ptáček“
Patrik Orel, 12 let, obrázek „Na výletě ve Švýcarsku“
Kolektivní práce 6 žáků ZŠ Kpt. Vajdy, Ostrava-Zábřeh, obrázek „Hřiště – volný čas dětí v Evropě“ - Eva Čonková, Ladislav Lavička, Ondřej Roman, Anna Adamíková, Lukáš Pažický a Robert Kukulka

Zvláštní cena:
Roman Khol, 47 let, dílo „Evropa“

 TZ ke stažení ve formátu .pdf
   Fotogalerie 


DATIV Ostrava,
PR a mediální zastoupení EDH 2013
E-mail: pr.edh@seznam.cz

Marie Václavková
Mobil: + 420 733 529 899
Karolina Čiklová
Mobil: + 420 604 832 036

Předchozí stránka: Středa 9. 10. 2013
Následující stránka: Pondělí 7. 10. 2013

Výtěžek z benefičního koncertu putuje
21. prosinec 2016

Na benefičním koncertu Speciální kouzlo Vánoc, který pořádala 16. prosince už potřetí v ostravském Klubu Alfa katedra Speciální pedagogiky Ostravské univerzity, vystoupili žáci Lidové konzervatoře a Múzické školy, Tiché zpívání (soubor dětí se sluchovým postižením), Rytmy ze Čtyřlístku a také studentky speciální pedagogiky Ostravské univerzity. Nechyběli ani členové skupiny Trigon Band z Asociace TRIGON.

Více

I hendikepovaní to umí pořádně rozjet
5. prosinec 2016
Na hudebně poetickém večeru Lidičky s hendikepem nemusí žít hendikepem, který pořádala 30. listopadu už počtvrté v ostravské Galerii Mlejn Asociace Trigon ve spolupráci s Edou Riedlem, majitelem galerie, vystupovala skupina Trigon Band.

Více

Závěry z konference
6. listopad 2016
Zpravodaje EDH 2016
25. říjen 2016
V rámci letošního ročníku jsme vydali dva informační zpravodaje.

Více

Sborník přednášek
17. říjen 2016
On-line sborník přednášek z konference letošních Evropských dnů handicapu v Ostravě naleznete zde.

Více

 

er

 

ek

er